Na skok do Bangkoku

Středa 13.9.2017 / Čtvrtek 14.9.2017

Z Pardubic do Bangkoku

Začátek téměř každé cesty,
Pilsner v bezcelní zóně za
krásných 96 Kč.

Po velmi chaotickém balení jsme konečně vyrazili. Začátek byl solidní - v Pardubcích nám ujel autobus a vlak do Prahy měl zpoždění, klasika. Nicméně jsme vyjeli pro jistotu dřív, takže na letiště jsme se dostali včas.
Letěli jsme s Quatar airlines (poprvé) a už při prvním letu do Quataru - cca 5,5 hod - jsme zjistili, proč mají pověst top dopravce. Moderní letadlo (snad poprvé se nám stalo, že entertainment systém fungoval a obsah byl dokonce zadarmo), skvělá obsluha a výborné jídlo. Letiště v Doha je supermoderní (podobně jako letiště v Dubaji), dobře značené a přehledné. Přestoupili jsme na další let do Bangkoku a doufali, že naše batohy přestoupily s námi. I druhý, cca 6 hod trvající let byl naprosto luxusní (k tomu také dopomohl vyžebraný exit) - opět Quatar airlines. V Bangkoku jsme přistáli na letšti Suvarnabhumi Airport (BKK). K naší radosti se na pásu objevily oba batohy a neopakoval se problém ze Srí Lanky minulý rok. Pozor, Bangkok má letiště dvě. Je tedy dobré vědět, na které přilétáte a - jako my - ze kterého potom odlétáte dál. Jen pro úplnost, druhé letiště se jmenuje Don Mueang International Airport (DMK). Obě letiště jsou od centra vzdálena cca 30 km, ovšem každé na jinou stranu.

Opět v Asii...

Na letišti jsme bez komplikací dostali 90denní vízum v podobě razítka do pasu a vyrazili jsme hledat jak a čím se dostaneme do města. Ubytování jsme zamluvili na booking.com, nicméně klasicky jsme netušili, jak se tam dostaneme a kde to přesně je. Nejprve jsme se vydali najít autobusové spojení, bohužel pánové u stánku s jízdenkami byli zmatenější než my, a proto jsme zvolili vlak. Paní u přepážky nám sdělila, že na naší ulici je snažší dojet autobusem, takže jsme šli opět hledat autobus. Tentokrát ale rovnou ven na autobusové nádraží vyzbrojeni číslem autobusu. Ten jsme našli poměrně snadno a nastoupili. Systém je podobný jako v jiných asijských zemích - nastoupí se a platí se až za jízdy, kdy si cestující obejde "výběrčí". Jako vždy (v podobné situaci) jsme paní nápadně naznačili, kde potřebujeme vystoupit a jestli by nás laskavě vyhodila na zastávce nejblíže našemu ubytování. V zemích, kde se spolehlivě odlišujete od domorodců tato taktika většinou funguje. Občas dokonce funguje tak dobře, že vás autobus zaveze i tam, kam normálně nejezdí :). Na poslední zastávce vystoupili všichni cestující a paní výběrčí nám signalizovala, že máme ještě sedět. 

Thara house

Typický pokoj - postel, okno
(nadstandart) a za rohem koupelna - 
záchod, nad kterým je sprcha

Popojeli jsme ještě kus a teprve tam nás vyložili. Zjistili jsme, že jsme cca 500 metrů od našeho ubytování.
Jmenovalo se "Thara house" a za asi 300Kč pro dva na noc jsme měli typický levný pokoj s manželskou postelí, klimatizací, koupelnou (záchod, nad kterým je sprcha) a jako bonus zde byl trezor na cennosti, který nešel zamknout. Nicméně tam bylo celkem čisto, což bylo hlavní. Dali jsme si sprchu a odvážně se vrhli do víru velkoměsta. V centru Bangkoku se vše točí okolo lodní přepravy na řece Chao Phraya, kterou využívá většina lidí. Je to poměrně pohodlný a levný způsob přepravy, který jsme museli vyzkoušet. Najít vstup k molu byl celkem oříšek, ale podařilo se.

Vstup na molo č.13

Za úzkou uličkou skrze tržnici se nacházela budka s prodejem lístků. Koupili jsme dva a čekali na loď. Začátečnická chyba - turistům se prodávají "turistické lístky" za 50 bahtů. Ty si ale nemusíte vůbec koupit a můžete prostě naskočit na loď některé barevné linky (blue, red, yellow line..), kterou jezdí místní. Funguje jako autobus a je o dost levnější. To jsme samozřejmě netušili a nastoupili jsme tedy na turistickou loď. Podle plánku říčních tras jsme věděli, že jedeme z mola č.13 - Phra Arthit na molo č.5 - Ratchawongse. Odtud jsme chtěli pěšky dojít do China Town. Lodní doprava funguje opravdu rychle a efektivně. Zastavování na jednotlivých molech je řízeno jedním členem posádky, tzv. uvazovačem (z celkem tří - "kapitán", výběrčí a "uvazovač lodi"). Ten píská na píšťalku a používá signál dopředu nebo dozadu k uvázání lodi tak, aby cestující mohli vystoupit a nastoupit.

Popeláři...

Z řeky je vidět spousta chrámů a jiných
zajímavostí

Typická loď - long boat

I tady se bydlí..

Mola jsou poměrně jasně a viditelně označená, není tedy problém vystoupit na tom správném. Vyskočili jsme z lodi, prošli přes další tržnici a vydali se hledat proslulý China town. Po krátkém bloudění jsme ho našli a značnou část prošli. Hluk, zmatek, špína. Tři slova, která charakterizují  China town v Bangkoku. Nicméně tato tři slova se také dají použít téměř pro každé město v jihovýchodní Asii a je to jenom o zvyku. Mě osobně se rušné ulice a všemožné obchody moc líbí. Ze spousty pouličních restaurací (tzn. pojízdný vozík či otevřená garáž, kde se vaří a pár plastových stolů s židlemi na chodníku nebo přímo na silnici) jsme se u jedné zastavili a objednali si Pad Thai - typické thajské jídlo. Jsou to nudle smíchané s různou zeleninou, případně masem. Cena je cca 60B a není to vůbec špatné. Základem stravování je nebát se jíst u pouličních stánků, ač nevypadají zrovna vábně. Jídlo je většinou velmi levné a mnohdy i lepší než v drahých turistických restauracích (velmi často doporučených Trip Advisorem). Po večeři jsme zastavili Tuk-Tuk a po lehkém smlouvání z 200B na 150B jsme se nechali zavézt zpátky na ulici Phra Arthit, protože jsme byli už hodně unavení (časový posun 6 hodin + nevyspání z letadla). Když jsme kráčeli k Thara House, minuli jsme "neturisticky" vypadající restauraci a rozhodli se ještě vyzkoušet místní pivo. Objednali jsme si ještě jedno Pad Thai a dvě piva Singha a Chang. Pivo celkem ušlo, ale jako ve většině jihoasijských zemí je poměrně dost drahé - téměř jako jedno jídlo v restauraci (40 - 100B). Potom už jenom sprcha a spát...

Je libo elektřinu?

Čilý ruch na ulici v China town

V restauraci, netušené pachy okolo..

Pad Thai s krevetou