středa 24. ledna 2018

! Přesunutí blogu !

Ahoj všem,

začal jsem přesunovat blog na stránky https://xxascar.wixsite.com/notonlytravel. Postupně nové příspěvky budou už jen tam, staré tam pomalu přesunu také. Ještě to není finální podoba, ale číst už se to dá (snad). Snad se mi podaří dopsat Srí Lanku a potom bych rád ještě doplnil Rumunsku a Bosnu. Teď to ale není úplně easy, protože jsem změnil práci a mám toho nějak moc...

Tak ciao a mějte se fajn

sobota 13. ledna 2018

Londýn v lednu - díl třetí

Sobota 13.1.2018

Westminster Abbey

Dosyta jsme se vyspali a vstali kolem 8 hodiny. K snídani nám Evička nabídla čaj a bagetu s marmeládou. Jeli s Oskárkem do města volit, protože bylo zrovna první kolo prezidentských voleb. V Británii jezdí vlaky v sobotu dost omezeně, takže jsme se s nimi svezli nejprve autobusem a potom přestoupili na DLR. To je sice taky vlak, ale jezdí automaticky bez řidiče. S ním jsme dojeli na stanici Bank a potom přestoupili na metro do stanice Waterloo. Dnešním prvním cílem bylo totiž mrknout na Westminster Abbey. Vstupné 22 liber nás opět dostatečně odradilo od něčeho, co jsme zevnitř stejně nechtěli vidět. Pokochali jsme se pohledem zvenku z různých stran a pokračovali dále. Od Westminster Abbey je to coby kamenem dohodil k Buckinghamskému paláci (to je tam, co bydlí královna, kdybyste nevěděli 😁). Prošli jsme kus cesty přes krásný St. James park, kde na nás neustále nalétavali útočící a drzí holubi. Taky je tam plno hus - je docela sranda pozorovat, jak jim lidi házejí drobky, a pak před nimi utíkají, když si husy drze říkají o nášup. Měli jsme v plánu

Sem a tam, sem a tam...

mrknout na výměnu stráží na koních, ale dorazili jsme asi 5 minut po výměně. Další byla až za hodinu a to se nám čekat nechtělo. Popošli jsme tedy přímo k paláci, kde na bráně visela cedulka, že výměny stráží dnes nebudou. No, holt jsme měli štěstí 😊. Chvíli jsme pozorovali pochodující členy královské gardy (nezaměňovat s Yeomen Warders neboli Beefeaters) a pokračovali dál směrem k Trafalgar square. To jsme si prošli, zkusili dohlédnout na sochu admirála Nelsona (ale je moc vysoko), pokochali se fontánkami a nabrali směr Piccadilly Circus. Opět nás potkalo štěstí a náměstí se ani nedalo projít, protože tam zrovna připravovali nějaké natáčení. Je to kousek od Soho a tak jsme se zaskočili mrknout do China Town. Spousta restaurací okolo + náš hlad vyústilo v hledání té správné. To znamená levné a dobré 😊 Kritéria máme většinou pořád stejná:

venkovní vzhled
ceny jídel
jak moc je plno (čím víc lidí, tím pravděpodobně lepší jídlo

Nakonec jsme do jedné restaurace zapadli. Sice tam bylo dost natřískáno, ale usadili nás. Objednali

slint...

jsme si každý jedny nudle na jiný způsob a dvě piva (tsingtao - oo, vzpomínky na Čínu 😊). Jídlo bylo výborné, trefili jsme se. Další cíl byl malý obchůdek s poúžitými knihami Any Amount of Books. Kdo má rád knihy, tak určitě doporučujeme. Je to sice malý obchod, ale naprosto napěchovaný knihami. Dokonce měli akci, že každá kniha ve sklepě stojí pouze jednu libru. To nešlo nevyužít a tak jsme tam chvíli strávili. Anička si sice nevybrala, ale já našel knížku Worms to Catch od Guye Martina. O pár ulic dál jsme narazili na obchod s luxusním pitím. Mrknli jsme dovnitř a
přecházel nás zrak. Tolik lahví drahého alkoholu (ve dvou patrech) na jednom místě jsme asi ještě neviděli. Bohužel, i nejlevnější lahev pro nás byla trochu moc drahá, takže jsme se jen pokochali a pak pokračovali. Anička totiž našla info, že pod mostem Waterloo je book market. To jsme si nemohli nechat ujít a zašli jsme tam. Bylo to super,

Nelsonův sloup na Trafalgar square

kromě knížek (také použitých) se tam dají najít i staré pohledy, různé plakáty nebo třeba gramofonové desky. Po dlouhlém hledání jsem našel Eldest od ChristopheraPaoliniho a Anička si koupila Memoirs of Geisha od Arthura Goldena. Cena byla 8 liber za obě knihy, takže paráda. Posledním dnešním cílem bylo muzeum Tate Modern. Vstupné je zdarma a my byli zvědaví, co je uvnitř. Je to obrovská budova a chvíli jsme zmateně pobíhali sem a tam, než jsme našli nějaký směr. Prošli jsme dvě expozice - celkem zajímavé, ale asi nemáme příliš pochopení pro moderní umění. Chvílemi jsem si říkal, že kdyby tam moje šestiletá dcera vystavila některé své obrázky, možná by se taky chytila 😀. Vymotali jsme se ven a naprosto unavení hledali nějakou kavárnu. Jako napotvoru se nám do cesty žádná nepřipletla a my si konečně sedli až po půl hodině chození. Pak už nás čekala jen cesta domů, tentokrát autobusem. Ondra vařil večeři a bylo to tedy něco - hovězí líčka! To bylo tedy něco, jako dort 👍. Chvíle večerního pokecu a hup do peřin.

Počet kroků za tento den - 19 257.

Westminster Abbey

St. James park

Národní galerie

Pod mostem Waterloo

Book market

Tate Modern. Umění?

Tate Modern

Picasso

Panorámato

pátek 12. ledna 2018

Londýn v lednu - díl druhý

Pátek 12.1.2018

Kafe ze Starbucks

Ráno jsme vstali, dali si něco k snídani a chvíli seděli a kecali. Vypravili jsme se vlakem na London Bridge station, odkud jsme se vydali směrem k řece. První dnešní věc na seznamu byl notoricky známý Tower Bridge. Jeho 244 metrů délky jsme přešli poměrně rychle a na druhém břehu se chvíli kochali výhledem. Potřebovali jsme trochu po ránu probudit, a tak nám pomohlo kafe ze Starbucks. To jsme si dali během procházky kolem Tower of London. Prohlídky těchto krásných architektonických památek zevnitř nás ani moc nezajímaly, a proto jsme raději ušetřili za vstupné a pokračovali dál. Pro info - vstupné na cokoli je poměrně dost drahé. Pro Tower of London stojí vstupenka 21,50 liber a Tower Bridge 10 liber. Dát dohromady přes 30 liber za něco, co vás ani moc nezajímá asi nemá cenu 😀. Pokračovali jsme dál podél řeky směrem ke katedrále svatého

Tower of London

Pavla. Cestou jsme hledali ještě Monument, neboli památník Velkého požáru Londýna. Je to 62 metrů vysoký sloup stojící na ulici Monument Street nedaleko od místa, kde v roce 1666 Velký požár vypukl. Dá se na něj vystoupat po 311 schodech, ale jelikož stojí obklopen poněkud vyššími domy, než je sám, nemá to moc smysl. Kousek od Monumentu na ulici Ludgate Hill stojí zmíněná St. Paul's Cathedral. Vstupné stojí 18 liber, což v kombinaci s naší absencí víry opět vyústilo v bojkot návštěvy. Sešli jsme opět k řece a přešli přes Millennium Bridge na druhou stranu řeky Temže. Tam se nachází galerie Tate Modern (náš cíl na další dny) a divadlo Globe. Původně bylo v plánu se podívat na nějaké představení a kulturně se vzdělat, ale bohužel, v době naší návštěvy nebyla na programu žádná zajímavá hra. Neúnavně jsme pokračovali dál, až nás kroky zavedly na

Monument

vyhlášený Borough Market. Je to úžasně živé místo a rozhodně doporučujeme návštěvu! Sortiment se vymezuje téměř výhradně na jídlo a pití, ale stojí to za to. Čerstvá zelenina, maso, sýry, mořské plody, domácí džusy, pivo a samozřejmě spoustu a spoustu stánků s výborným jídlem. Až oči přecházejí. Vybrali jsme si paellu se slávkami a kuřecím, byla luxusní. Po jídle jsme se vydali opět k řece za dalším bodem (tentokrát spíše mého) zájmu - HMS Belfast. Na tuhle nádheru by byla opravdu škoda se nepodívat, takže jsme si koupili dvě vstupenky (17 liber/jedna) a přes můstek přešli na palubu. HMS Belfast byl lehký křižník sloužící v Royal Navy, který byl spuštěn na vodu v roce 1938 a zasáhl do bojů druhé světové války. Od roku 1971 je zakotven na současném místě, spravován muzeem Imperial War a zpřístupněn veřejnosti. Nebudu vás nudit zdlouhavým popisem - zkrátka a dobře, je to skvěle udělané muzeum. Dává možnost nahlédnout do útrob obrovského válečného stroje a ukazuje, jak vše fungovalo (za autentických zvuků). V dnešní době

Borough Market

existují mnohem větší lodě a upřímně, nechápu jak můžou členové posádky vůbec najít svoji ubikaci 😀. Trvalo mi dvě hodiny, než jsem si celou loď prohlédnul. Za odměnu jsem Aničce koupil kafe v kavárně a chvíli jsme si odpočinuli. Potom jsme se přesunuli double-deckerem na Westminster, abychom si mohli za tmy prohlédnout London Eye. V současné době prochází údržbou, takže se na něj nedá dostat. Také jsme zjistili, že i Big Ben prochází údržbou a je obestaven lešením. Z krásné noční fotky tedy nebylo nic. Naprosto unavení jsme našli spoj(e) domů s vidinou, že si konečně odpočineme. Ondra nás přivítal čajem a pizzou, nic víc jsme si nemohli po náročném dni přát. Pak už jenom chvíli pokec a spát.

Počet kroků za tento den - 18 709.

Tower Bridge

V double-deckeru

Už nejsou co bývaly...

St. Paul's Cathedral

Divadlo Globe

Borough Market

HMS Belfast

London Eye

čtvrtek 11. ledna 2018

Londýn v lednu - díl první

Londýnská návštěva

Po návratu z našeho tripu po Thajsku, Indonésii a Malajsii nás přepadla menší deprese, protože jsme neměli žádný výhled na další výlet. Depresi zahnala Anička, která přišla s nápadem, že se zajedeme mrknout do Londýna. Ryanair tam létá z našeho domovského perníkového města, takže bychom se nemuseli trmácet nikam daleko na letiště. Po zjištění, že bychom mohli bydlet u Ondry a Evičky (část Koskovic klanu) nebylo o čem přemýšlet. Letenky vyšly na krásných 1 500 Kč - samozřejmě jen s příručním zavazadlem. Péťa a Adam Kubíčkovi nám půjčili Oyster card, se kterou se dá cestovat veškerou MHD v Londýně. Anička dala dohromady hrubý itinerář a mohli jsme vyrazit.

Čtvrtek 11.1.2018

Krásné počasí...

Jak už jsem zmínil, odlétali jsme dopoledne kolem 10 hodiny z letiště v Pardubicích (PED). Těšili jsme se, že uvidíme nový terminál, ale bohužel ještě nebyl zprovozněn. Ani jeden jsme na místním letišti ještě nebyli, ale žádné překvapení se nekonalo. Letiště naprosto odpovídá současnému provozu, cca 4 letadla denně. V místnosti honosně nazvané "Odletová hala" se nachází prostor pro čekání, bufet (kde se dá koupit i šampaňské!) a "Duty free shop". Někteří cizinci si prostory letiště nadšeně fotografovali, asi ještě v tak malém terminálu nikdy nebyli. Nám to připadalo podobné jako letiště v Tuzle (Bosna a Hercegovina), u nás je ale víc čisto. Krátký let proběhl bez problému a po hodině a půl jsme přistáli na letišti Stansted (STN), nacházející se asi 40 kilometrů severně od Londýna. Je v podstatě na půl cesty mezi městy Londýn a Cambridge. Toho jsme využili a celý první den si vyhradili na návštěvu tohoto

Dva studenti 😀

známého univerzitního města. Přímo na letišti lze zakoupit jízdenky - ať už do Londýna nebo jinam. Doprava je v Británii velmi drahá (alespoň na náš vkus), ale pokud nechcete stopovat, tak to jinak nejde. S jízdenkou v ruce jsme vyrazili hledat bay 26, ze které odjížděl náš autobus. Ten dorazil za pár minut a jelo se. Cambridge nás přivítala asi v 1 hodinu odpoledne deštivým počasím a my se hned rozhlíželi po nějaké mapě, abychom našli tourist centre. Naštěstí to není nijak velké město, takže jsme značku "i" v centru našli celkem snadno. Za libru jsme si koupili mapu, kde bylo vyznačeno, kudy jít, aby se hezky prošlo celé centrum podél několika colleges Cambridgeské univerzity (King's, Trinity, Clare..). Univerzita se prolíná celým městem a je to velmi znát. Studenti jsou doslova všude (však jich zde taky studuje kolem 19 000).

Jedna z mála kolejí, kam se dostane normálně veřejnost. Clare collage.

Ráz města je ale velmi příjemný. Všude je pořádek, čisto, krásné cihlové domečky a historické budovy. Jsou zde parádní kavárny, restaurace, ale i zajímavé obchody (mě zaujal Dr. Martens a Bang and Olufsen 😊). S Aničkou jsme procourali centrum křížem krážem, dali si na posilněnou latté a capucino v útulné kavárně Crepeaffaire. Oběd jsme nějak nestihli, ale vynahradili jsme si to potom v hospůdce Baron of Beef. Výborné pivo (Punk IPA), skvělá obsluha a parádní hamburger, prostě super zakončení dne. Měli jsme předem koupené jízdenky na vlak z Cambridge do Londýna, takže jsme se vydali směr nádraží. Překvapilo nás, že zde bez jízdenky vůbec neprojdete na nástupiště. Oskenovali jsme tedy jízdenky na telefonech a prošli skrz turniket. Nástupiště jsme našli snadno, vlak přijel za chvilku a my frčeli na Liverpool street. Já si ve vlaku stáhnul aplikaci Citymapper, která nás v následujících dnech protáhla bez problému celým systémem hromadné dopravy v Londýně. Kdo ji nemá, opravdu doporučuji. Na Liverpool Street jsme si dobyli Oyster card, každý po 50 librách. Ondra s Evičkou bydlí poměrně daleko od centra, takže jsme ještě museli popojet kousek metrem (na stanici Bank) a potom přejít na Cannon Street station, kde jsme naskočili do vlaku směr Dartford. Už jsme byli očekáváni, po srdečném přivítání jsme si dali čaj a naprosto unavení jsme upadli do komatu.

Počet kroků za tento den - 18 437.